Spalování fosilních paliv, kácení lesů a chov hospodářských zvířat stále více ovlivňují klima a průměrné teploty na Zemi.
Tím vzniká obrovské množství skleníkových plynů, jež zvyšují objem přirozeně se vyskytujících plynů tohoto typu v atmosféře a zintenzivňují tzv. skleníkový efekt, a v důsledku toho i globální oteplování.
Globální oteplování
Období 2011–2020 bylo nejteplejším desetiletím v zaznamenané historii. Průměrná celosvětová teplota v roce 2019 byla 1,1 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí. Globální oteplování vyvolané člověkem v současné době roste tempem 0,2 °C za desetiletí.
Nárůst teploty o 2 °C v porovnání s teplotou v předindustriálním období by měl závažné negativními dopady na přírodní prostředí, lidské zdraví a prosperitu, včetně mnohem vyššího rizika, že nastanou nebezpečné a možná dokonce katastrofické změny v životním prostředí.
Z tohoto důvodu se mezinárodní společenství shodlo na nezbytnosti udržet oteplování výrazně pod hranicí 2 °C a pokračovat v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
Skleníkové plyny
Hlavní příčinou změny klimatu je tzv. skleníkový efekt. Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku – zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. To vede ke zvyšování teploty na povrchu Země.
Mnohé z těchto skleníkových plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o tyto plyny:
- oxid uhličitý (CO2)
- metan
- oxid dusný
- fluorované plyny
Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO2 produkovaný lidskou činností. Do roku 2020 se jeho koncentrace v atmosféře zvýšila na 48 % nad úrovní před průmyslovou revolucí (před rokem 1750).
Jiné skleníkové plyny, které vznikají v důsledku lidské činnosti, jsou uvolňovány v menším množství. Metan má na skleníkový efekt větší vliv než CO2, jeho životnost v atmosféře je však kratší. Oxid dusný, stejně jako CO2, je skleníkový plyn s dlouhou životností, který se v atmosféře hromadí v průběhu desetiletí až století. Jiné znečišťující látky než skleníkové plyny, včetně aerosolů, např. saze, mají na oteplování a ochlazování různé účinky a jsou rovněž spojovány s dalšími problémy, jako je špatná kvalita ovzduší.
Přirozené příčiny jako změna slunečního záření nebo vulkanická aktivita přispěly v období 1890 až 2010 k celkovému oteplení odhadem méně než ± 0,1 °C.
Příčiny nárůstu emisí
- Při spalování černého uhlí, ropy a zemního plynu vzniká oxid uhličitý a oxid dusný.
- Kácení lesů (odlesňování). Stromy pohlcují CO2 z atmosféry a pomáhají tak regulovat klima. Odlesňováním se tento účinek vytrácí a do atmosféry se dostává mnohem více oxidu uhličitého, čímž se skleníkový efekt umocňuje.
- Intenzivnější chov hospodářských zvířat. Krávy a ovce vyprodukují při trávení potravy velké množství metanu.
- Hnojiva s obsahem dusíku emitují oxid dusný.
- Fluorované plyny jsou vypouštěny ze zařízení a výrobků, které tyto plyny používají. Tyto emise mají na oteplování ohromný vliv, až 23 000krát větší než CO2.
Boj proti změně klimatu
Jelikož každá tuna vypuštěného CO2 přispívá ke globálnímu oteplování, má na zpomalení tohoto trendu vliv jakékoli snížení emisí. Chceme-li globální oteplování zastavit úplně, musíme celosvětově dosáhnout nulových čistých emisí CO2. Na zpomalení globálního oteplování má navíc velký vliv i snížení emisí jiných skleníkových plynů, jako je metan, zejména v krátkodobém horizontu.
Důsledky změny klimatu jsou mimořádně závažné a ovlivňují mnoho aspektů našeho života. Nejvyššími prioritami Unie jsou jak boj proti změně klimatu, tak přizpůsobení se vyšším teplotám. Opatření v oblasti klimatu jsou proto nutná nyní. Seznamte se s tím, jak Unie bojuje proti klimatické krizi.